Je ráno

Sluneční paprsek se zasek

kdesi mezi mraky

A nebyl ledajaký,

ale první mezi všemi!

Mlhou orosený

chtěl na líčko pohladit

Víc než maličko

teplý cit rozdat světu

Jenže vlétl do mraků
nečekaně

a teplé dlaně zázraků

prostřel tím do ticha

Však jen, co slunce rozdýchá

temno mezi námi,

s květinami  v tu ránu

prostře se po louce

A my sluneční bránu

v slaměném klobouce

sami si zastřeme

Ale teď ještě ne!