Když život člověka
semele na prášek
a má pocit, že už nečeká
jej nic dobrého, náhle šek
leží v obálce poštovní,
co bojíš se otevřít
Holt osud spousty dní
do slabin pěkně ostrý břit
jako o závod
řezal bez zábrany
a každý ví, že i silný knot
má vždy a pouze dvě strany
Bělostný začátek,
co provází vzplanutí plamenné,
pak popel, co na zpátek
nikdo víc nezvedne
I tak nevhoďte obálku do koše,
vždyť v sobě nese si ždibek naděje!
Do posledního dechu život tě bude pokoušet
a zavěje každou nechuť příkrovem ledu
Však nesmíš říci nemohu, ale, i tohle svedu!
A bolest tak do rohu
nezlomnou přitlačit vůlí
Vždyť kdopak ví, kde cesta končí a kde se půlí!?
Žádné komentáře:
Okomentovat