Sebe se ptám,když zcela sám
prochází ulicí s kyticí
smutných růží,
co klidně i z louží
a klidně i bídně
lásku chtějí pít
Hloupí se smějí
povadlé kráse,
co přeťatá v pase
uvadá ve stínu
pučících modřínů
mezi náletem břízky
Býti kotětem
hned všechny třísky
nechám olízat
mámě kočičí
a pak snad ...
Ne, nezničí
mě smutek,
co z noci utek
do chladného rána!
To jen tma rozebrána
úplně do mrtě
napnula na útěk
všechny svaly
A odpovědi jsme se nedočkali ...
Žádné komentáře:
Okomentovat