Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

čtvrtek 20. srpna 2009

Korálky

Perla za perlou padá k zemi

Moci z nich navléct korálky...

Jedinou však vidět není

Rozprskly se a do dálky


Nese vítr mlžný prach

Zafoukal červánky v očích,

usedne s orlem na horách,

k moři s rackem se stočí


Mít tak křídla ptačí

Nebo vážky nad potokem

Vznesla bych se nad bodláčí

a pak s příštím rokem

tiskla bych pevnou dlaň


Škoda, křídla nejsou k mání!

Jen trápení je plný chrám

a kopretiny na trhání



3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Škoda, že křídla nejsou k mání
Každému někdy chyběla pevná hruď
Či ženy tvářička heboučká
A slova: Se mnou stále buď
Já štěstí dám ti pavoučka
Asi mnohý k tomu by měl povídání

Tedy, já se pavouků nebojím, ale toho Tvého bych asi do ruky nevzal. Tenhle vypadá, že místo štěstí přinese nějakou nepříjemnost s kousnutím. Vypadá pěkně jedovatě.

Lenka Rezková řekl(a)...

Pavouček se jen chrání klamavým zbarvením stejně jako štěstí, které k nám mnohdy vztahuje ruku a my mu nevěříme a jdeme dál...

Anonymní řekl(a)...

Nádherná.Vájinka