Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

středa 12. srpna 2009

Slunečnice


Dívá se na mne
smutně osamělá
Touží, chřadne
a bývala smělá
zlatá polní víla

Deštěm slzí
dny, noci protančila
pro slunce jediné
tonoucí v přívalu
rozbouřených řek

Jednou promine,
že štěstí je pomálu
a dar zapomnění
přijde vhod

Zdalipak co změní
výbuchy z vod,
pocta gest
k poslední plavbě na parníku
klesajícím ke dnu?

Domovy vodou sťaté v mžiku!
A v blátě cest
zvednul
samotáře
Proč si ho všímal?

Jen jak řeky příval,
jak mihotavá záře
teď valí se životem
a za plotem bez tyčí
ve tmě nechává stát

Pro lásku jepičí snad?
Srdce dál tajemné
pluje v bezedné krajině

Snad jednou pozná,
že obloha hvězdná
ani pravý cit
potopou nezhyne


Z knihy Volná jak prokletí

Žádné komentáře: