Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

čtvrtek 27. srpna 2009

Noční obloha

Semínka rozkoše vhozená nekonečnu
mrkáte, vábíte: Blíž, pojď blíž...
Uchopím kopí, temno přetnu
Což palčivost rány necítíš?

Zbloudile věčný poutníku,
mdlé oko zrovna přivíráš
Pokoušíš sílu zániku,
když v novu jistý život máš?

Krvácí ráno loučem slunečním,
prázdné ano šeptám
a nevím, zda sním či bdím

Křičí a vzpíná se slaďoučká touha
neznajíc pražádné zábrany lidí
V mohutný příval mění se strouha,
vlnobití nespoutané vášně v obzoru vidí

Obnažil odliv útesy skal
Paprsek slunce nahotu hladí
Proniká příboj v nitro mé dál
S láskou svědomí marný boj svádí

V oceán rozkoše ulehnout spolu,
odklopit víčko bledému spáči,
s přílivem kochat se v hvězdném stvolu

Už jazýček vah v studnici máčím...


Z knihy Volná jak prokletí

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

to by se to toužilo, to by se to milovalo
kdyby nám jen svědomí do té touhy nekecalo

Vědomí o tom, že máme svědomí nás odlišuje od zvířecího příbuzenstva. Ale je pravda, že se houfně snažíme o "návrat k přírodě" a svědomí potlačujeme vší silou. :)
Pěkná slůvka, hezké obrázky.