Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

čtvrtek 26. listopadu 2009

Monolog


Poznala jsem muže,
denně nosil růže
a džbán nejistoty

Ne, nebyls to ty!

Za jediný polibek
nabízel celé jmění
Odměnou dostal vděk
s prosbou o zapomnění

Bývala jsem k mužům krutá,
ač neklid duší zmítal
a stal se ze mne kat

Však jedenkrát
v opojném objetí
poznala jsem touhy cit

Dnes jak prokletí,
jak pijavice ve mně vpit

Stačí zavzpomínat:

Letitý chlad
něžnými slovy tál
v dlani oheň plál,
když křivek mužného těla,
jen tak bez bázně, bez studu
ruka dotýkat se směla

Už sama nebudu!


***


Někdy je lépe počkat si na toho pravého ...

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ale jak se pozná ten pravý ?

Lenka Rezková řekl(a)...

To se nepozná, to se musí cítit, že právě ON ten pravý

Amelie řekl(a)...

Ano, snad na každého ten pravý (ta pravá) čeká....