Čas nekonečným tempem kolotá
a rok v přírodě,
pouhá skýva chleba v peci života
Stále stejný,
v první pohled obyčejný
neobyčejně krátký rok
plný známých slok
básně nikdy nedopsané
Přec slovo každé jiné
jako vůně v hlíně,
když pluh brázdu bere
I chudobka k životu zas se dere
nedbajíc bílého chladu
Stejně zajíc,
když zaječka pod ohradu
trojčata svá položí,
stále odhání ji od pelíšku
A u kurníku zas hajný láteří
na prohnanou kmotru lišku,
že pro devět krků hladových
v mordičce kohouta si nese
Mít tak jedno z nich!
A již prochází lesem léto
Čas srnčí říje ...
Jak dlouho je to,
kdy láska, nevyzpitatelná zmije,
zahryzla se do srdce nevinného?
Víc jak rok, má něho, mé prokletí!
Prý s podzimem odletí
okamžiky prchavého štěstí,
jed nebeského náručí
Kdo rok příští zaručí?
Čekám ...
Otvírá - zavírá čas brány
A my?
.
Žádné komentáře:
Okomentovat