Duhová rozlučka

Startuji ticho na plné obrátky

v podvečerním vlnění

Ticho co není!

 

Neslyšíš ho, nevidíš a přece je

ho plná spíž,

kde vyjeté koleje stříhají

 nekonečno

 

Černé mračno hbitě po kraji

 zimě nitě spřádá

Náhlá vláda prvotních slov

srazí krov mlčení do rozptylu

 

Snad skřivan na mohylu
 právě vložil

 barevnou tóninu vetkanou do žil podzimu

Ulehla duha do stínu ...