Zlomená

Milovala vlahou rosu

v odlesku začínajícího dne

Také zpěv roztoužených kosů,

když ráno poklekne

do modře nekonečna

I za bouři bez krupobití

byla vždy neskonale vděčná

V pestrém koloběhu bytí

zlatem prosvícenou líc

k slunci vzpínala neustále

jedna z mnoha slunečnic

v roztančeném sále

vrcholícího léta

 

Zlomená v půli

nyní kloní se tam

v zarosteném poli

promočeného podzimu

než mráz krajkovými prsty

položí ji do klínu

dovršené cesty