Pocit okamžiku

Ztracené iluze stárnou v ponížení

na duze, co slzavé mžení překrývá,

když srdeční tětiva bubnuje skřípavě

vprostřed bubliny, jež v hlavě rozostří dýky

 

Byli jsme jiní kdysi, i když ze statiky

stále v průměru svíráme rysy 

sčítaných rozměrů dodaných hodnot

sepraných v potoce po vyschnutí

 

Dnes jsem robot či onuce v pnutí,

co z ulice neonů vidí jen  černou tmu

v mezihvězdí lidí a právě teď za tou zdí

pocit okamžiku ulehl do chodníku
 příštího kroku