Ranní chůze chce se vzpouzet
přes klus divokých hnědáků
Jen zkus nakut
srp plastovým kladivem!
Je až s podivem kolik ruk se o to snaží
Stačí zlost štamprlí a hned jsme v ráži
Za střízliva zpět rozum se přitulí
a mocnou paží máchne gesto
Nejsem tou nevěstou
čekající na spásné ANO
Stojíme stále na krajnici
příštího rozhodnutí a vždy nové ráno
může pozměnit pnutí na zenit
přístupu z lepší strany
Nač mečem věčně tupit hrany?
Vždy je na čem
postavit nové základy
I tenkou nit lze uplést na klady
pevného lana
Postačí sťat bodláčí, klidně křivákem
Jen tak projasněná brána
i pod tmavým slamákem
vyroste do výšin
klidu bez revolty
Já a ty, jsme si vším ...
Žádné komentáře:
Okomentovat