Prázdno rýhované
mezi dvěma pruhy
vítr vane na okruhy
podzimního pnutí,
když zrovna s trpkou chutí
vyzrálého kalvádosu
osud nesu na bedrech
Jenže ztrácím dech
Prázdno rozprostřené mezi stěny,
strop mírně nakloněný,
v koutě pavučina
a z poutě se vine před očima
jen zítřek hodně zakalený,
když vztek z bezvýchodné situace
se do pleny rozkrvácel
Prázdno zamlžené na obloze,
takže skrze nevidím
Zvlášť když černý dým štípe do nosu
Jó, kdyby na podnosu
osud dal na výběr,
hned plný džber pamlsků
kolem by se rozprsknul
a klid by tu v mžiku byl
A také přehršel sil
Žádné komentáře:
Okomentovat